_converted.avif)
Unipark uspěl v mezinárodním tendru na návrh dětského hřiště na míru v severoirském Bangoru. Jde o první velký projekt nově založené pobočky Uniparku v UK. Ačkoliv je Bangor oblíbeným rekreačním přístavem, část města u pobřeží byla dlouho zanedbaná. Změnit to má ambiciózní revitalizační projekt, jehož součástí kromě bydlení, obchodů a nutné infrastruktury jsou i plochy pro volný čas. Dětské hřiště na míru má ležet přímo na spojnici mezi přístavem a městem.
Již ze zadání soutěže bylo zřejmé, že nejde jen o obyčejné dětské hřiště na míru, ale komplexní řešení většího území, které má sloužit potřebám místní komunity i turistů. Zadání počítalo s návrhem výjimečné herní zóny na ploše přibližně 2 100 m², která má přilákat rodiny z celého Severního Irska. Stavba měla být tematická, jedinečná pro Bangor a zároveň praktická, tedy nenáročná na údržbu a provoz, odolná vůči přímořskému klimatu. Prvky měly být cíleny především na děti do 11 let, ale užít si zde měly i mladší a starší děti. Zadání počítalo s klidovými zónami, zelení, stíněním i podporou biodiverzity. Zóna měla být přístupná pro rodiče s kočárky i osoby s omezenou pohyblivostí. Třetina herních prvků musela mít inkluzivní charakter. Žádoucí byla rozmanitost nabízených herních zážitků a výrazný designový prvek, z něhož by se stal místní symbol.
_converted.avif)
_converted.avif)
Site-specific charakter začíná už u materiálu a samotného členění pozemku. Design počítá s odolnými materiály: speciálními typy nerezové oceli, žárově pozinkované či metalizované oceli, akátovým dřevem s povrchovou úpravou. Vstupy do zóny architektky vymyslely tak, aby navazovaly na přirozené cesty návštěvníků na sousedních parcelách. Území bylo přirozeně rozděleno podle stávající dešťové kanalizace na část věnovanou moři a část věnovanou pobřeží. Mořská část je dynamická, určená pohybu a dobrodružství. Podobně jako mořské vlny pozvolna narážejí na klidné pobřeží, tak i návrh přechází v část klidnou, určenou hře, tvořivosti a setkávání. Zatímco část moře se inspiruje vlnami jako základním tvarem, pobřežní část pracuje s motivem skály, jeskyně a zátoky.
_converted.avif)
_converted_1.avif)
Ústředním prvkem mořské části je dřevěná ztroskotaná loď a věže symbolizující skalní útesy. Pobřežní části zase vévodí herní socha alkouna obecného, mořského ptačího druhu, typického pro danou oblast. V herní zóně lze ale najít tvary rybího ocasu, mořských řas, hvězdic a mušlí. Budováním přístavu převážně pro turisty se moře místním obyvatelům symbolicky i fyzicky vzdálilo. Architektky tak svým návrhem moře pomyslně vracejí blíže k lidem. Obě části odděluje vlnitá linie v dlažbě, symbolická hranice přílivu, která je ve tmě podsvícena.
Další inspirací pro dětské hřiště na míru byly místní legendy spojené s mořem. V klidnější části se nachází herní prvek jeskyně, uvnitř které děti objeví příběh Jenny Watt. Jenny žila v 18. století na bangorském pobřeží a náhodou objevila cestu ke skryté jeskyni, v níž přechovávali své zboží pašeráci. Z vnější strany jeskyně pak děti mohou hledat předměty, které se v jeskyni nacházely.
_converted.avif)
_converted.avif)
Hlavním symbolem návrhu je mořská panna Lí Ban, princezna, která se dle bangorské legendy spolu se svým psíkem proměnila v mořské tvory, pannu a vydru. Lí Ban v podobě struktury z nerezových drátů sedí na jedné z herních věží dobrodružného hřiště. Na druhé z věží ji pak doprovází její družka vydra, rovněž z drátů. Přes den působí tyto drátěné struktury subtilně, díky osvětlení se vpodvečer z mořské panny stává orientační bod a symbolická ochránkyně.
Inkluzivita prostupuje celým řešením hřiště. Hlavní trasy využívají rovnou bezbariérovou dlažbu bez hran a výrazných spár, zatímco dopadové a herní plochy jsou řešeny z měkkého EPDM povrchu. Barvy povrchu odlišují části hřiště a dokreslují mořské téma. Herní prvky mají různou úroveň obtížnosti, aby si každé dítě mohlo najít vhodnou zábavu. Hlavní atrakce se skládá ze dvou tras, dobrodružnější vede přes lana, sítě, pohyblivé překážky, dále přes prolézačku vzhůru do věží, které jsou spojené lávkami. Klidnější a bezbariérová trasa naopak stoupá pozvolna, má rampy a měkké přechody. Tato trasa umožňuje i osobám na vozíku pohybovat se nad zemí. Mohou dokonce vjet dovnitř věže, kde se seznámí s příběhem Lí Ban. Vrak lodi rovněž skrývá prolézačky, kormidlo, lana a sítě. Součástí je inkluzivní skluzavka.
_converted.avif)
_converted.avif)
Na trase i okolo na různých místech lze najít další inkluzivní prvky: houpačku s přizpůsobeným sedátkem, zapuštěný kolotoč, na který může vjet i vozíček, podobně koncipovanou trampolínu nebo smyslovou stezku, která dětem dovoluje vnímat různé struktury a textury povrchu. Součástí bezbariérové trasy jsou prvky použitelné vsedě, například interaktivní hmatové stěny či zavěšená trubicová zvukohra. Architektky si daly záležet, aby celý prostor byl dobře přehlédnutelný, čitelný a barevně odlišený, tedy aby ulehčoval orientaci i lidem s kognitivními poruchami. Absence takzvaných mrtvých zón, zákoutí, do kterých není vidět, pak posiluje pocit bezpečí.
Komunitní rozměr dětského hřiště na míru se soustředí do prostoru, kde se obě hlavní části hřiště potkávají. Nejde jen o místo k sezení, ale přirozený středobod celého parku. Odtud rodiče sledují své děti, senioři zde odpočívají, přátelé si zde povídají. Dřevěné platformy inspirované malými ostrovy u skalnatého pobřeží mají různé výšky a natočení, takže umožňují jak klidné pozorování, tak rozhovor a spontánní setkávání. Mobiliář je přístupný ze všech stran a doplněný zelení.
_converted.avif)
_converted.avif)
Návrh zároveň počítá s aktivní participací místní komunity. Ve spolupráci s organizacemi Northern Ireland Marine Task Force, Ulster Wildlife, AccessibleUK a Boom Studios budou uspořádány čtyři workshopy, pokaždé s jinou skupinou účastníků – s dětmi z místních škol, s dětmi se speciálními potřebami, s rodinami s domácím vzděláváním a se seniory. Cílem je, aby se do podoby hřiště propsaly i příběhy, vzpomínky a výtvarné nápady místních lidí. Umělecké výstupy z workshopů pak ozdobí samotné hřiště. Buď na stěnách, se kterými návrh počítá na třech místech, nebo formou pískování do místního kamene v blízkosti herní zóny. Marianne Kennerley, studio director Boom Studios, k tomu říká: „Navrhovaný program Uniparku vnímáme jako vynikající příležitost k budování smysluplných komunitních vazeb kolem nové herní zóny – zapojí místní děti, rodiny a obyvatele do objevování jedinečné pobřežní identity Bangoru a promění jejich příběhy a nápady v trvalá umělecká díla.“
• Nejde o hřiště vybrané z produktového katalogu
• Umístění a členění dle specifik místa – přirozená návaznost na okolí, přirozené pohledové osy
• Inspirace lokálními motivy – moře, pobřeží, místní přírodní druhy
• Využití místních historických příběhů a legend – pověst o Lí Ban a Jenny Watt
• Materiály a barvy vhodné do konkrétních podmínek – přímořské klima
• Participace místní komunity i organizací
.avif)
Případová studie hřiště v Bangoru ukazuje, jak může originální herní prostor vyrůst přímo z identity místa. Návrh propojuje moře, přístavní historii, místní legendy, přírodní motivy i potřeby komunity do jednoho čitelného celku. Vzniká tak inkluzivní dětské hřiště na míru s bezbariérovými trasami, klidovými i dynamickými prvky. Návrh obsahuje dominantní atrakci s věžemi, lodí a příběhem mořské panny Lí Ban i klidnější zónu s herní sochou a posezením. Projekt není katalogovým řešením, ale site-specific návrhem, který má Bangoru přinést nový symbol, živé veřejné místo a atraktivní cíl pro rodiny z celého Severního Irska.
plocha hřiště
participativní workshopy
herních prvků
výška umístění sochy mořské panny
Podle odborného názoru AccessibleUK návrh Uniparku pro Bangor Marine Gardens Playpark splňuje – a v několika ohledech dokonce překračuje – požadavky na inkluzivní design stanovené v zadání tendru. Představuje příklad integrovaného inkluzivního designu, který v jednom uceleném konceptu propojuje vizuální kvalitu, herní hodnotu a přístupnost.